12.06.2002 09:23 - Slavná britská skupina Jamiroquai vystoupila v úterý večer vůbec poprvé v Česku. I přes občasné technické nedostatky v ozvučení nabídla formace v čele se zpěvákem Jasonem Kayem světelnou a především energií nabitou hudební show. Během ní předvedla českému publiku styly acid jazz a funk a roztančila tak zaplněnou Paegas Arenu. Jako předkapela se představila domácí skupina Monkey Business.
Členy Jamiroquai doprovázelo během téměř dvouhodinového vystoupení na pódiu dalších šest muzikantů, v několika skladbách použili Britové i počítačové efekty. Do Prahy přijeli Jamiroquai v rámci turné k pátému albu A Funk Odyssey.
V Paegas Areně zazněly nejen písně z nového alba, ale i desetiletou historií skupiny prověřené hity. Včetně skladby Deeper Underground, která se objevila ve filmu Godzilla.
Energický zpěvák skupiny Jay Kay vystupoval v typické čelence a na trojpodlažním, symboly skupiny prosvíceném pódiu, předvedl řadu skoků a tanečních čísel.
Kapela Jamiroquai v Praze zahrála ve složení zpěvák Jay Kay, basista Nick Fyffe, bubeník Derrick McKenzie a kytarista Simon Katz. Klávesista Toby Smith během turné kapelu opustil.
Kdo jsou Jamiroquai?
Jamiroquai, podobně jako třeba Santana, je nejen jméno vedoucího kapely, ale i skupiny. Ta dosud vydala čtyři alba, která se ve světě prodala v celkovém nákladu šestnácti milionů kusů. Na trhu se v letošní první školní den objevilo páté album - A Funk Odyssey.
Na londýnské hudební scéně se Jason Kay spolu se třemi svými spoluhráči vynořil v roce 1992 a klubový úspěch byl tak velký, že ke kontraktu s nahrávací společností došlo skoro okamžitě po prvních veřejných vystoupeních. Jeho původní producent Mike Nielsen při pobytu v Praze vyprávěl, jak se vše událo tak rychle, že kapela měla repertoár jen na jednu desku. "Nebylo z čeho vybírat, a tak jsme začali přidávat na singly různě upravené verze původního hitu, remixy. Neuvěřitelně to zabralo a odstartovali jsme tím trend, který trvá dodnes."
Na úspěchu Jamiroquai se výrazně podepsala televizní stanice MTV a její schopnost vizualizovat hudbu. Charizmatická osobnost Jasona Kaye v sobě obsahovala nastupující trend doby - cosi multikulturního, ať už to byl jeho spíše rapperský vzhled s nezbytným kulichem na hlavě, přijaté jméno z indiánského kmene Irokézů nebo kočičí taneční pohyby, připomínající jihoamerická bojová umění. Prostřednictvím dynamických videoklipů dokázal zaujmout, a ulehčit tak cestu své hudbě, která se vracela místy zpět do éry diska, lehce se dotýkala i jazzu, ale někde prostřednictvím počítačové techniky mířila k soudobé elektronické hudbě.
Hudební spojení lidových kultur různých částí světa - které Jamiroquai ještě posiloval svým prezentovaným obdivem k původním australským obyvatelům - s moderní technologií, kosmickými fantaziemi a jasně deklarovanými ekologickými stanovisky bylo snad první a zároveň nejčistší definicí životního stylu nekonformních proudů mládeže druhé poloviny devadesátých let.
Je důležité vědět, že proti temným a negativním náladám pozdní puberty britského kytarového rocku Jamiroquai ve svých písních nabídl pozitivní, někdy až radostnou atmosféru hédonizmu konce století. V jeho skladbách se tak výstižně propojily dva protiklady - vědomí sociální a ekologické odpovědnosti a svět konzumní společnosti, již sice odmítá, ale zároveň je její součástí.
Při všem respektu k osobnosti dnes jedenatřicetiletého zpěváka se objevují výhrady k jeho hudební originalitě. Už u prvního alba Emergency On Planet Earth (1993) se kritika shodla na tom, že nápadně připomíná Stevieho Wondera. A to dokonce k radosti Wonderových obdivovatelů, protože jejich nevidomý oblíbenec je dlouhodobě hudebně neaktivní a zdá se, že i daleko za vrcholem tvůrčích sil. Svou tvář modernizovaného Wondera si Jamiroquai podržel po celá devadesátá léta. Nepochybně mu pomohla i v roce 1997, kdy se po pomalém startu podařilo jeho třetímu albu Travelling Without Moving konečně proniknout na americký trh.
A jak se dostat do světa jménem Jamiroquai? Někteří doporučují cestu přes píseň Deeper Underground z filmu Godzilla. Jiní radí přes slavný hit Virtual Insanity z roku 1996. Ale asi nejlepší je skočit rovnou do současnosti. Jen to chce kus volného koberce, protože při jeho (jejich) hudbě se v klidu sedět nedá.
ČTK, iDNES, Josef Vlček, Jan Kábrt
--> www.idnes.cz