Je známý svou slabostí pro rychlá auta. To mu ale nebrání v tvrzení, že je zažraný ekolog. Nenávidí bulvár – jenže jeho poslední vztah a rozchod byl pro paparazzi událostí číslo jedna. Šéf skupiny Jamiroquai je asi trochu schizofrenik. Anebo možná ne…
Jsou psi a ,,psi“. Dva němečtí ovčáci, kteří nás přivítali na příjezdové cestě ke starobylému domu Jay Kaye v Buckinghamshiru, jsou rozhodně z těch, kteří v lidech vzbuzují hrůzu. Stojí se strnulým pohledem a napjatými těly a vydávají tak příšerné zvuky, že by si vstup do objektu rozmyslel snad každý.
Do štěkotu se ozve zvuk kroků po štěrku silnice a londýnský dialekt: ,,Lugo! Titane! Ticho!“ Pánovy rozkazy ale zanikají v řevu psů, kteří dál cení zuby a vrčí.
Teprve když je jejich páníček podrbe na hlavě, jsou ochotni vzít na vědomí, že jsem vítaná návštěva. ,,Nebojte se,“ směje se, ale přesto je vám jasné, že žertuje jen napůl, ,,jsou vycvičení k tomu, aby rdousili bulvární novináře. ,,Dáte si čaj?“
S Lugou a Titanem v patách vyrážíme k domu. Vcházíme na malé parkoviště a procházíme kolem dvou černých mercedesů 4x4, napulírovaného audi a kolem čerstvě zrestaurovaného stříbrného mercedesu z šedesátých let. ,,Právě jsem se vrátil z Le Mans,“ sděluje zpěvák přes rameno, ,,Bylo to fantastické.“ Směřujeme k zadnímu vchodu do domu, nad nímž je střecha z vlnitého plechu. Pod ní stojí vůz, který je úhledně přikryt červeným hedvábným přehozem s černým vzpínajícím se koněm. Jay Kay s viditelnou pýchou a radostí poodkryje roh plachty, pod níž se skrývá stříbrné ferrari. ,,Moje efpětsetpadesátka,“ rozzáří se.
Chytit si pstruha a nakopat brambory
,,Podívejte se na tohle,“ poznamená Kay, když přináší čaj z kuchyně svého studia, bývalé herny. S hrnečkem v ruce se rychle otočí ven ze dveří do záře slunečního světla. Na zahradě se rozprostírá desetimetrový bazén, obklopený palmami a hliněnými květináči. Bazén je kouzelně modrý a přímo vyzývá ke kuopeli. Ale Kay se nezastavuje. Přechází přes trávník a ukazuje nám palouk, pstruhové jezírko a zahradu. Míří ke dvěma příkopům, které tu zbyly z občanské války, a vypráví nám o historii této krajiny, včetně příběhů o šlechticích a puritánech, arcibiskupech a králích.
Zastavíme se u klikatící říčky. Kay ukáže prstem na červený buk na horizontu zahrady. Na chvíli se zasní. ,,Je tři sta let starý. Jsem moc rád, že ho tu mám.“
A noří se do jednoho ze svých typických nepřerušitelných monologů: ,,Považoval jsem za nejlepší investovat do něčeho co chci a co mohu mít až do konce života,“ říká o svém domě, do něhož se nastěhoval v roce 1998. ,,Některá místa, na kterých jsem se byl podívat, jsou, i se svými korintskými sloupy a novými stromy, neuvěřitelně odporná. Tady mám všechno: zdravé jídlo ze zahrady, ryby v jezírku i kuřata a slepice…
Tuhle jsem chytil pstruha, nakopal si brambory, natrhal zelené fazole a uvařil jsem si z toho večeři. Nemohl jsem tomu téměř uvěřit. Všechny ty dobroty vyrostly na mé zahradě. Bylo to stejné, jako když jsem si vzal poprvé houbičky. Měl jsem úžasný pocit svobody.“
Kayův vztah k přírodě je hlubší než pouhá image známé rockové hvězdy. Oblíbený třípatrový dům má jedenáct ložnic, ale není to jen z okázalosti. Je rozlehlý, ale nesmírně pohodlný. Kay za něj před třemi lety dal jeden a půl milionu liber. ,,Je to hodně peněz, ale v londýně jsem za takové peníze nic vhodného nesehnal. Rozhodně ne nic podobného.“
Jsem to já
I přes všechny podivné klobouky, excentrické tancování a podivné disko nápěvy, kterými se vyznačoval do doby, než podepsal smlouvu na osm alb s mamutím koncernem Sony Music v roce 1992, Jay Kay rozhodně není naivní blázen. Je to milovník didgeridu, člověk, který se mazlí se stromy, zpěvák, který na svém prvním singlu When You Gonna Learn? zpíval o záchraně planety. Drzoun s posměšným úšklebkem, ale i kouzelný tvor, kterého si zamilují vaše maminky i přesto, že zrovna vypráví o tom, jak ,,si to smaží dvoustovkoů ve svém Ferrari, nebo o mejdanech s nahými děvčaty.
,,Někteří vydavatelé mi říkali: ,Vedete si dobře, máte to zmáknutý, Jayi.’ Jo, mám. Ale oni taky. A mají z toho větší výtěžek než já. Já se producíruju před lidma, dávam všanc svý nitro. Kdežto oni seděj na židlích a neriskujou vůbec nic.“ Z jeho výrazu ve tváři je cítit hněv. ,,Podepsal jsem smlouvu se Sony. Nechtěli žádnou skupinu. Nakonec to je všechno na mně. Já jsem ten, kdo za to ručí, já to dávám dohromady, ne lidi z kapely.
A jsem to tí pádem já, kdo z toho profituje.“ Vyskočí na nohy a začne se procházet po okraji bazénu. ,,A vydavatelé desek slíznou smetanu. Vydělal jsem, co jsem vydělal, a nehodlám se šířit o tom, co…“ Zničehonic se zastaví. ,,Nechci o tom vlastně mluvit, řeknu jenom to, že nikdy, nikdy z nás nemohou být přátelé.“ Ušklíbá se ale už mluví klidně. ,,Jsem možná zasranej blbec, kterej se neumí ovládat, ale lidi na nic jinýho vlastně nečekaj.“
Děti a čůrací panenky
Jestli Kaye někdo opravdu ovlivnil, byla to jeho matka, jazzova zpěvačka Karen. Jeho bratr-dvojče zemřel, když mu bylo půl roku, a svého portugalského otce nikdy nepoznal. Pro mladého Kaye ro znamenalo žít neustále na cestách. Když sledoval svou matku, která častokrát odzpívala i tři představení za večer, zamiloval si hudbu i neúnavnou práci. Když byl svědkem toho, jak ji podváděli, rozhodl se, že v tomhle se historie v jeho případě opakovat nebude.
V šestnácti letech opustil londýnský Ealing, kam se přistěhovali tři roky předtím. To bylo v roce 1986. Miloval funk sedmdesátých let a disko. První Jayův úspěch přišel v roce 1992, kdy se mu podařilo přesvědčit firmu Acid Jazz, aby vydala výše zmíněnou skladbu When You Gonna Learn?, singl, díky němuž si ho všimla firma Sony Music. ,,Byl jsem do té doby bezdomovec,“ říká, když vzpomíná na tehdejší životní zlom. ,,Spal jsem pod schody, v parcích, na lavičkách… Roznášel jsem pizzy a pracoval v hračkářství, kde jsem se mohl realizovat snad jedině v tom, že jsem skákal po panenkách, které pod tlakem mých chodidel uchcávaly. Lidé, kteří dnes vidí můj dům a auta, si tohle všechno dost dobře nedovedou a ani nemohou představit.“
Takhle tvrdý a svéhlavý člověk právě stojí u bazénu a zasněně říká: ,,Strašně bych chtěl mít děti. Určitě by se jim tady to místo líbilo…“
Ekologie i omamná vůně benzínu
,,Ať chceš nebo ne, nikdy nejsi čistej. Někdy se cítím světem víc než zhrzenej.“ Chvíli si ujasňuje myšlenky. ,,Svět je krutej. Je to chladný, nehostinný místo a pětadevadesát procent lidí jsou hnusní bastardi.“
Podobná prohlášení nejsou u Kaye pouhou provokací. Od roku 1993 je známý svými protesty proti devastaci životního prostředí a svou láskou ke všemu, co se týká ekologie vůbec. Problémy třetího světa a životního prostředí se dnes konečně stávejí ústředním tématem mezinárodních debat. ,,Necítím to jako svou zásluhu. Stejně jako nikdy nebudu cítit jako svou zásluhu to, že jsem píseň Virtual Insanity o genetickém inženýrství složil den předtím, než se na titulních stranách všech novin objevila klonovaná ovce Dolly.“
Snaží se být filosofem a zůstat nad těmi, kdo kritizují konfliknost jeho vášnivé lásky k modré planetě a k autům zároveň. ,,Nebráním se,“ říká. ,,Toho jsem se už vzdal. Jestli si lidé myslí, že jsem kurva, tak holt asi budu kurva.“ A pokračuje:,,Neznečišťuji naši planetu. Nejezdím autem každý den do práce. Zařídil jsem si to tak, že to tady vůbec nemusím opustit. Lidi říkají: ,Jayi, vždyť sis pořídil čtrnáct aut, a tomu říkáš ekologie?’ Jenže vy přece nemůžete jezdit všemi najednou. Když jedu v jednom z nich, ostatních třináct bouráků stojí doma. Já byl navíc počat v autě,“ dodává rezolutně.
Hon na čarodějnice
Kay se vracík bazénu a začíná nám líčit hrůzné zážitky s médii. Pokládá mi ruku na rameno: ,,Lidé si myslí, že nenávidím všechny novináře bez výjmky. To není pravda. Nemám rád jenom bulvár.“ K tomuto druhu tiskovin zřejmě nikdy neměl obzvlášť příjemný vztah, ale poté, co začal chodit s moderátorkou a herečkou Denise Van Outen, nastal hysterický mediální hon na slavný pár. Tehdy se o Jaye začaly ve velkém zajímat bulvární časopisy a stal se oblíbenou hvězdou hned po Robbiem Williamsovi. ,,Nenávidím tenhle druh publicity. Bulvární časopisy vždycky všechno obrátí vzhůru nohama. Nejdřív o nás psali, že jsme zasnoubeni, že se budeme brát, pak se nás zas snažili rozeštvat tím, že jsem si našel někoho jiného,“ říká rezignovaně. S Denise jsem měl pocit, že jsem nic neudělal dobře. Je to skvělá holka, ale každý musí hodně pracovat na tom, aby dokázal to, co by měl. A právě na to my máme každý úplně jiný názor.Chci žít v dlouhodobém trvanlivém vztahu. chci mít někoho, koho mám opravdu rád a s kým bych mohl mít děti.
To neznamená, že bych si musel hned každého brát. Ale chci se někomu oddat úplně celý. Mám v sobě tolik lásky, kterou bych chtěl dát té pravé ženě. A rozhodně si nemyslím, že bych byl špatný manžel.“
Konečně v pohodě
Jay Kay zamáčkl cigaretu a hledá veselejší téma. ,,Maká teď na svých věcech, a to je dobře. A ona na nich bude dělat vždycky, je to velmi schopná a ambiciózní dívka, možná někdy až příliš. Někdy je mnohem odvážnější něco ukončit než v tom jet pořád dál jen proto, že to od vás publikum vyžaduje.“
Oznámí mi, že si jde zaplavat, a zhluboka do plic nasaje lehký letní vzduch. ,,Když jsem se sem stěhoval, lidé se mě ptali: ,Ty se stěhuješ na venkov? A jak tam chceš dělat funk?’ Ale já se rozhlédnu kolem sebe a podívám se třeba na listy na stromech. Jsou plné funku. Pro mě je funk příroda.“