07.07.1999 15:08 - Pro milovníky kosmického elektrofunky- jazzy-souldisca máme dobrou zprávu: britská kapela Jamiroquai vydala v červnu svoje již čtvrté album a nazvala ho příznačně Synchronized. Na nové desce totiž jedinečně zesynchronizovala vše, co ji dosud činilo zajímavou a originální a Jamiroquai tak dali tak jasně najevo, že se s nimi prostě musí definitivně počítat. . iDNES pro vás kromě recenze na nové CD také připravila profil skupiny.
Synchorized je vskutku deska, jíž Jamiroquai potvrdili, že jsou skvělí muzikanti, kteří se vyvíjejí a kteří pouze netěží z dřívější popularity. Ta jim sice pochopitelně opět umožnila nahrávat u komerčně uspěšné Sony Music, Jamiroquai ale zůstali navzdory obrovskému úspěchu sví a poznáte je hned po prvních tónech úvodní písně Canned Heat, která předznamenala celé album klipem. Jay Kay, autor většiny skladeb z kuchyně Jamiroquai, ji samozřejmě opět protančil svými nenapodobitelnými kreacemi.
Nedá se říct, že by Synchronized bylo něčím objevné a zcela jiné než předešlá CD Travelling without Moving nebo Emergency on Planet Earth či Return of The space Cowboy. Žádné zvraty nečekejte v dobrém ani špatném.
V deseti skladbách opět uslyšíte smyčcové party, sebevědomý a melodický zpěv Jay Kaye, výraznou basovou linku Nicka Fyffe, přesné bubny Derricka McKenzieho, klávesy Tobyho Smithe a didgeridoo Wallise Buchanana. U všech je ale patrné, že si jsou jistější a deska tak zní důrazněji, kompaktněji. Jednoduše: Jamiroquai jsou profesionálnější. Nikoli však mechanicky nudně a chladně.
Ne nadarmo se v jednom rozhovoru Jay Kay zmínil, že velký vzor vidí ve Stevem Wonderovi. King For A Day, která album uzavírá, jakoby z dílny velkého Steveho vypadla. Přesto ale nese zřetelný cejch samotných Jamiroquai. Podobně je na tom baladická Butterfly a nostalgicky soulová Falling.
Fanoušci ale nezůstanou ochuzeni ani o našlápnuté funky s typickými bublavými a kosmickými zvuky prolnutými elektrobuggie discem, které Jamiroquai naservírují v Where Do We Go From Here? nebo Soul Education. Na nich je asi nejvíce cítit vliv, který má na hudbu Jamiroquai složení kapely. Jamiroquai totiž tvoří kromě bílých i dva černošští muzikanti, kteří mají funky v krvi.
Velmi zajímavě zní v pořadí šestý insturmentální kus nazvaný Destitute Illusions. Posluchače zcela pohltí svojí valivostí a připomíná rozjetý vlak, který si jede svůj vlastní příběh.
Časy se mění a i Jamiroquai vědí, že blízká budoucnost patří taneční hudbě. Jejich Supersonic je toho jasným důkazem. Jamiroquai ale nepřevlékli kabát jen kvůli oblíbenosti taneční muziky. Supersonic má sice všechny atributy taneční elektronické skladby, ale i ona zůstává svá, tedy jamiroquaiská.
A závěrem malé překvapení. Nepolekejte se, že je váš CD přehráváč porouchaný, když vám bude sygnalizovat jedenáct skladeb, přestože v bookletu jich najdete jen deset. Jamiroquai přidali na album skladbu Deeper Underground, která je jednou z ústředních písní k filmu Godzilla.
yes